První prázdninovou sobotu jsme se opět po roce vydali do Třebíče na simultánku, kterou uspořádal Spolek vojenské historie ve spolupráci se šachovým klubem Caissa Třebíč. Ze Znojma jsme se vydali ve složení Lukáš Pelech, Heřman Holzer a já. V Šumné k nám přistoupil loňský účastník Pavel Vejlupek. Na nádraží ve Starči nás pak vyzvedl předseda třebíčských šachistů a spoluorganizátor celé akce Ivan Kovács. Pátého člena naší výpravy – Viléma Zahumenského přivezli rodiče rovnou na místo do příjemného prostředí KC Moravia v Třebíči. Komunitní centrum, bývalé kino je zajímavé spojení knihovny, kavárny, vzdělávacího střediska a hlavně hrací místností šachového klubu.

Hrací místnost byla již připravena a patnáct účastníků včetně jedné dámy očekávalo příchod WGM Olgy Sikorové, která na akci dorazila v doprovodu své dcery ,talentované mladé šachistky a neteře. Po úvodním slovu místostarosty Třebíče a ostatních hostů simultánka započala. První končí šéf místního klubu Ivan Kovács. Z našich se první vzdává Vilém, pak následuje Lukáš. Já v prohrané věžovce s pěšcem míň již v zahájení ukončuji partii v 26. tahu a odcházím se po náročné partii občerstvit.. Déle vzdoruje Heřman, který nemá čas ani zaskočit si na oblíbené retko. Paní Olga povoluje remízu dvěma místním borcům – Romanu Bradáčovi a Rostislavu Štorkovi. Postupně končí ostatní účastníci. Nejdéle, tak jako vloni proti Petru Buchníčkovi vzdoruje Pavel, jenž v koncovce vymění jezdce (což byla nejspíš chyba) a v 56. tahu se vzdává.

Paní Olga se při vyhlášení, tak jako minule Petr Buchníček vyjadřuje pochvalně o Pavlově hře.

Celá akce byla zakončena slavnostně panem Trávníčkem, připomenuti byli hrdinové bitvy u Zborova a generál Syrový, drobné věcné ceny obdržel každý účastník. Poděkování patří Městu Třebíč, Kraji Vysočina a ostatním sponzorům za pěknou šachově – společenskou akci. Ivan nás pak odvezl na vlak do nedalekých Okříšek a krátce po páté odpolední jsme se plní pěkného zážitku rozloučili s Vysočinou a vydali se motorákem na cestu do Znojma.