Jak již zmínil kapitán našeho “Áčka”, Dočmen, v článku Úspěšný závěr sezóny hrála jsem s děckama okres, konkrétně za “Céčko”. A více než na šachovnici se nám dařilo vytvářet občas vtipné situace.
První kolo jsme měli začít v Dobšicích. Tradičně okres začíná v 9:00, což je problém, protože mi vlak do Znojma přijíždí v 8:55 a žádný autobus hromadné dopravy nejel. Takže nastala otázka, jak sebe a kluky(Martina Cahu, Ondru Poláčka, Mirka Palase a Nátha Vozábala) dopravit do Dobšic relativně včas? S jejím řešením mi pomohl Vojta a odvezl mě a kluky do Dobšic (děkujeme), a následně se vrátil do klubovny chystat na první zápas KPI. Zápas se celkově nesl v přátelském duchu. Jako první prohrál Mirek, nechápu ještě teď, kam ty figurky ze šachovnice schoval :-). A poté ho následoval Náth, Ondra i já. Kluci se vydali domů na oběd a mě Martin Caha přesvědčil, abych na něho počkala. Když se konec jeho partie stále neblížil, chtěla jsem ho praštit nejen já, ale i jeho soupeř. Nakonec Martin chvíli po jedné dohrál. A z Dobšic jsme odcházeli poraženi 4:1.
Druhé kolo jsme hráli doma s TJ Sokol Štítary B. Ten den byl nějaký zmatený. Prvně se mi nedařilo odemčít budovu a tak jsme s Mirkem zkoušeli pět minut každý klíč. Následně jsme bojovali s alarmem, na potřetí se mi podařilo odčipovat. Protože jsem poprvé dělala kapitána, nevěděla jsem ani na kolikátku nastavit hodiny. Takže jsme volali Vojtovi, který nám poradil, že na trojku. Doufala jsem nikdo nebude hrát víc než dvě hodiny, protože bych musela řešit přidávání času. Bylo 9:30 a naši soupeři už byli na svých židlích, ale náš hráč na čtyřce chyběl. Radim mi pak do telefonu vysvětloval, že si myslel, že je sobota. A asi do dvaceti minut přišel. Moje přání, aby nikdo nehrál déle, jak dvě hodiny, se splnilo. Kluci prohráli během hodiny (Radim, který přišel pozdě, během půl hodiny). Poraženi 4:1 jsme se mohli před jedenáctou všichni vydat domů na oběd. Ale musí se klukům nechat, že jsme byli oslabeni, protože nemohl Martin a Ondra, takže Mirek musel hrát na dvojce a pro Tomáška Frka to byla první vážná partie.
Další kolo jsme si udělali výlet do Hodonic. Protože náš tým byl nejmladší v celé soutěži, v průměru jsme měli 13 let, tedy nedostatečný věk na řízení auta. Tak jsme museli využít hromadnou dopravu (kluci se zvládli podle instrukcí dopravit sami vlakem 🙂 ). Na začátku zápasu nám pan Šimík vysvětloval rozmístění toalet a při tom nás označil za děcka, proti tomu začal protestovat Martin Caha, že už není děcko. Už má sedmnáct a jak si vyskakuje. Jinak zápas byl celkem fajn, ikdyž jsme prohráli 5:0. Musím se přiznat, jak člověk hraje s děckama, začne po čase dělat stejné chyby, které jim vytýká. Takže jsem dostala mat od pana Matuly, protože jsem si neuvědomila, že věž chodí i rovně.
Čtvrté kolo jsme hráli společně i s našim “Béčkem” doma, takže jsme se museli podělit o mísnost. My jsme hráli proti TJ Sokol Štítarům A. Kluci na posledních třech šachovnicích byli poraženi zkušenostmi (pro Leoše byl tohle úplně první zápas). Martin se na dvojce snažil ze všech sil, ale nakonec byl taky udolán. A já, ikdyž si to zasloužím nejmíň, protože se mi vůbec nechtělo přemýšlet a pořád jsem od partie odbíhala, jsem vyhrála. Takže jsme si zase vybojovali jen jeden bodík. Stejně jako “Béčko” proti TJ Znojmo. Vojta Semotam porazil pana Lahodného.
Pátým kolem se k nám přidal Pepa Malár a náš věkový průměr se zvedl o celý rok. Hráli jsme na TJ Znojmo. Kde jak se zdálo zase zvítězí zkušenosti, taky se tak stalo. Ale Ondra Poláček, kterého bych chtěla pochválit, porazil pana Popa a připsal našemu týmu bod. Mirek na trojce měl zase záhadně rozestavené figurky, hlavně krále. A Náth ze začátku útočil, ale pak se mu nějakam vytratily figurky. A Pepa na poslední, ikdyž se snažil soupeře ukecat na remízu, prohrál. Ze zápasu jsme si nakonec urvali 1,5 bodu (remizovala jsem s panem Halbštatem). Což byl do té doby náš nejlepší výsledek. Klubovna TJ má u mě jeden velký plus a to umístění, hned za ní je v zimě kluziště, na které jsme vydali s Mirkem hned po zápase.
Šesté kolo jsme sehráli přátelský zápas s pány z ŠK Břežany-Pravice. Radim se nestihl ani pořádně usadit na židli a prohrál. A Mirek ho velice rychle následoval. Oba dokonce své partie se svými soupeři zanalyzovali (Pro mě to bylo překvapující, že se jim chtělo). Ondra na dvojce se statečně džel dlouho, ale bohužel prohrál. Ze zápasu jsme si nakonec odnesli zase jeden bod. Pepa i já jsme remizovali. Protože se ve vedlejší místnosti hrálo naše “Áčko”, byly naše partie pravidelně kontrolovány Dočmenem, Vojtou, Kubou a Šimonem.
Sedmé kolo jsme měl hrát s našim “Béčkem”. V plánu bylo, že si má zahrát, co nejvíce děcek proti sobě. Jenže nám “Céčku” nepřišlo dostatek hráčů, takže jsem musela nastoupit taky. Zápas byl docela vtipný. Mirek velice rychle zvládl ztratit, myslím, věž a Lucce se vzdal. Takže náš plán být lepší než “Béčko” se nepodařil, protože Vojta Semotam porazil Nátha. Chtěla bych pochválit Toma Březinu, který hrál proti mně. Hrál dobře, ale bohužel nakonec znervózněl a nechal se oblafnout. Pak si vyčítal, že prohrál, protože jsem byla v jakémsi záhadném stavu, kdy se mi pletly figurky a ani zapisovat jsem pořádně nezvládla. Nejzajímavější byla ale partie Martina a Luboše Rudy, protože se podobala houpačce. Ale Martin asi na děckém hřišti strávil víc času a tak zvládl vyhrát. Zápas nakonec zkončil 3:2 pro “Béčko” a my se propadli na poslední místo v tabulce.
Osmé kolo jsme měli volno.
Poslední kolo jmse hráli s ŠK Sebranci RH B, zápas byl velice rychlý a proběhl v přátelském duchu. Následně se po něm ještě hrál bleskáč spolu s naším “Béčkem” a Dobšicemi.
Na závěr bych chtěla pochválit kluky, kteří se letos snažili, ale nějak jim nepřálo štěstí. Snad se jim příští rok povede líp.