Jak už je z nadpisu zřejmé, hráli jsme proti štítarákům. Naše složení bylo: Vojta Havel, Vladimír (Mirek) Palas, Ondřej Poláček, Zuzka Frková a Adam Weizer.

Většina z nás stávala kolem 7:30. Kromě mě a Ondry a asi i Vojty všichni snídali. Kolem hospody ve které se měl hrát okres si Vojta dal dvě okružní kolečka, aby našel parkovací místo které bylo zasněženo od páteční a sobotní sněhové kalamity. Ale to je jedno, teď k průběhu turnaje: V místnosti, ve které se měl hrát turnaj, jsme byli první, tudíž proběhla porada jak hrát a informace od Vojty o ostatních hráčích.

S kým jsme hráli:Vojta hrál se stejnověkým soupeřem který do sebe ládoval Semtex, já jsem hrál s panem Bauerem, Ondra hrál s panem Vítámvásem, Adam hrál s 13-14letým mládencem a Zuzka s nějakým starším pánem.

První skončila Zuzka cca. po 4-6 minutách. Jelikož je Zuzka velmi “šachové” dítě, začala řešit úložky. Pak jsem skončil já. Jelikož jsem měl knihu začal jsem číst a číst a číst a náhle skončil Adam a šli jsme se koulovat a koulovat a koulovat a pak jsme s prcky šli ohřát dovnitř a zase koulovat a náhle vyšel Vojta a řekl: šup pojďte, už pojedeme. Bohužel jsme se dozvěděli, že z Ondrovy výborně rozehrané partie vznikla prohra. Nastoupili jsme do auta a v tom Vojta na mě: „prosím tě znáš mojí mámu že? (paní Paulenkovou ) kdyby volala jako, že volat bude, tak jí řekni, že už jedeme. Tu začal zvonit mobil a náhle jsem řekl: „Dobrý den tady Vladimír Palas“ (ozvalo se zasmání a v autě taky) a pokračoval jsem: „My už jedeme domů.“ „Dobře, jak jste hráli?“ „No všichni jsme prohráli a Vojta remizoval.“ „Aha, tak to nedostate oběd :-)“ (Všichni Vojtu litujeme ) Vojta nás dovezl všechny k našim domovům a já jsem si vesele psal tento článek, ale co musím ještě napsat je, že i když jsme prohráli, tak jsme byli rádi že jsme se účastnili.