V sobotu se konal jedenáctý ročník Memoriálu Lubomíra Gillara, který je součástí Jihomoravského přeboru mládeže v rapid šachu stejně jako předchozí, námi navštívené Brankovice a Břeclav. Výprava G+SPgŠ byla tentokrát docela početná, jelo osm hráčů, což je víc než půlka kroužku (toho „správného“ věku)! Turnaj se konal v Brně-Řečkovicích, což pro nás znamenalo vstávat na krutou šestou hodinu (někteří nedočkavci byli prý vzhůru už ve čtyři), abychom se stihli dopravit na prezenci včas.

(pro ukázku přikládám vzorek tmy, která nás ráno při odjezdu obklopovala)

Po cestě přes Brno do hrací místnosti jsme si udělali malou zastávku ve Vaňkovce, kde si všechna ranní ptáčata spravila náladu nepříliš zdravou, ale chutnou snídaní.

S plnými žaludky a mnohem lepší náladou jsme vyrazili tramvají šalinou směrem Řečkovice. Protože měl vedoucí výpravy dobře naplánovanou cestu a v mobilu nachystanou mapu Řečkovic, malinko jsme zabloudili, ale naštěstí kluci bez mapy, adresy ani znalosti směru našli správnou cestu do Sokolovny, která byla cílem naší cesty.

Při prezenci nás čekala novinka – každý účastník byl vyfocen, portréty hráčů si pak kdokoliv může prohlédnout ve výsledkové listině. Registrace proběhla hladce, kluci ani nestačili začít zlobit a už bylo nalosováno první kolo. Hráči mladší kategorie byli nedočkaví, proto se u papíru s rozesazením vytvořil objemný shluk dětiček. Seznam šachovnic byl dlouhý, proto si řada z nich pomáhala naleznout své jméno prstíkem.

Po úvodním proslovu pana Moulise a hlavního ředitele turnaje IA Ladislava Pavlovského nic nebránilo začít s prvním kolem.

Sokolovna byla naprosto dokonalým místem pro turnaj mládeže. Mimo samotný dostatečně velký prostor pro padesát šachovnic se ti nejlepší mohli probojovat na první tři šachovnice a hrát na pódiu. V době oběda byl k dispozici bufet a hlavně! Ve vedlejší menší tělocvičně byly nachystané žíněnky a pár překážek, kde se mohly děcka mezi partiemi vyřádit. Tam byl ale rachot! 🙂

A nejen v této malinké tělocvičně se konaly velkolepé bitvy. Bojovalo se i na šachovnicích. Nejvýše hrál Šimon, který od třetího kola neopustil pódium. Za celý turnaj neutrpěl jedinou porážku a to ani s velice kvalitními soupeři. V posledním kole ukázal svoji skromnost, když preferoval vrabce v hrsti (druhé nebo třetí místo) než holuba na střeše (první anebo až čtvrté místo) remízou, určitě po dlouhé partii s holými dvěma králi na šachovnici (nebo ne?) 😉 Štěstí mu přálo, partie na druhé šachovnici dopadla příznivou remízou a Šimon se mohl radovat z druhého místa.

Musím všechny kluky pochválit, pravidelný trénink jde na jejich partiích poznat, s mnohdy mnohem zkušenějšími hráči hráli pěkné partie. U některých se ukázala potřeba pravidelně řešit úložky, aby si nekazili dobře rozehrané partie špatným propočtem a především nepozorností.

Turnaj neskončil před třetí hodinou, jak jsme doufali jsem doufal, vyhlášení výsledků se totiž protáhlo skoro až do půl čtvrté. Což byl mimochodem čas, kdy nám odjížděl autobus domů. To znamenalo čekání na další spoj. Výprava tento fakt přijala s nadšením, protože jsme tím pádem stihli večeři ve stravovacích řetězcích ve Vaňkovce.

Výsledky a reportáž Davida Cipryse je dostupná na webu JmŠS.