Ještě na podzim loňského roku postoupila znojemská družstva do krajského přeboru škol. Tým G+SOŠPg Znojmo se kvalifikoval v kategorii druhý stupeň základních škol a družstvo Gymnázia Karla Polesného postoupilo v kategorii středních škol. Turnaj se jako obvykle konal v Břeclavi. Protože do Břeclavi cesta dlouhá a vlaky jezdí jednou za hodinu, měli někteří z nás, čistě z preventivního hlediska, sraz na nádraží už v 6:30, asi třicet minut před odjezdem, další v 6:40 a pár jedinců posílalo smsky s dotazy v kolik minut od srazu vlak jede. Tedy v překladu o kolik minut mohou přijít pozdě. Přes všechna opatření měl poslední na srazu jen 5 minut zpoždění. Takže mohla obě družstva v klidu nastoupit do vrbáku směr Břeclav. Na to, že bylo sedm hodin ráno, projevovali jsme všichni ve vlaku nesmírnou aktivitu až na výjimky Někteří se znovu po krutém vstávání v pět hodin vraceli do říše snů. Ještě nebyla ani nouze o pití a už se strhla v řadách dolního gymplu přetahovaná o kofolu, kterou se Šimon snažil rytířsky bránit. Když je řeč o kapalinách, Martina fascinovala voda mezi skly. Celou cestu vlakem ji pozoroval, jak se převaluje z jedné strany na druhou. Jeho pozorování nabylo zajímavého konce, kdy jsme se dozvěděli, že by si ji přál na Vánoce, ale obarvenou.

Dokodrcali jsme se do Břeclavi plni bojové nálady a odhodlaní porazit všechny soupeře a najít cestu do hrací místnosti. Ještěže to bylo stále rovně a my nemuseli sypat drobečky, abychom pak našli cestu zpět. Ještě cestou se dostalo klukům od jejich zodpovědného dozoru rady, aby neskákali z mostu do Dyje. Když jsem přišla k prezenci, pan Ciprys už věděl, že má hledat nějaké Znojmo. Takže jsme byli úspěšně přihlášení a mohli se vrhnout na soupeře. Družstvo dolního gymplu v sestavě Fouček Šimon, Fiala Lukáš, Březina Tomáš a Palas Vladimír první kolo začalo skvěle. Výhra 3,5:0,5 nad ZŠ Břeclav Slovácká, ale v dalších kolech už jsme neměli tolik štěstí a dosahovali jsme maximálně remíz. Taky kluci „dostávali“ kapky za každé vidličky, ztrátu „obětování“ figury a moudra k vývinu figurek v zahájení. Teď už určitě hoši dokážou zodpovědět na otázky: Víš, co to znamená přemýšlet a netahat první co tě napadne? Co děláme v zahájení? A potom co podcenili soupeře ze ZŠ Strážnice i na to co to znamená nepodceňovat. Doufám, že klukům moje cepování prospělo a odnesli si i nějaké užitečné poznatky.

Když jsem pozorovala partie kluků, abych jim mohla dát již zmíněné cenné rady, zavítala jsem pohledem i do řad nejmladší kategorie, kde se u jedné šachovnice odehrával přátelský či nelítostný boj. To jsem nebyla schopna rozeznat po větách: Můžu to vrátit? –Ne. –Ale já ti dovolil vrátit tah u toho matu. Ale zpět k turnaji. Zatímco se družstvo spodního gymplu probojovávalo na deváté místo z dvanácti družstev, dohrálo se v nejmladší kategorii, vyhrála ZŠ Kuřim Tyršova. Po vyhlášení jejich kategorie jsem mluvila s prckem, co hrál sám proti sobě. Bohužel nevěděl předem, jestli vyhraje černý nebo bílý.

Občas jsme i morálně podporovali kolegy horňáky v jejich sestavě: Smrčová Světlana, Caha Martin, Semotam Vojtěch a Erben Václav, kteří se srdnatě snažili neprobojovat se v středních školách na poslední místo. Což se jim povedlo, skončili osmí z deseti. Určitě jen kvůli tomu, že Světlana motivovala Martina k výhrám tím, že mu slíbila objednání piva někdy v budoucnu. Ale abychom jim jen nekřivdili, Světlana musela opravdu bojovat na první šachovnici skoro se samými dvoutisícovkami.

Po turnaji když jsem se bavila s Martinem Hoškem z týmu SPŠ Elektrotechnická Brno, který náhodou vyhrál střední školy, samozřejmě, že na účet horňáků a jejich “rezervovaného” posledního místa, bylo mi řečeno, cituji: „tak víš jak snažili jsme se jim to místo vzít, ale oni zabojovali, dali do toho srdíčko a šli si celou dobu za svým cílem“ Abych pořád nemluvila o neúspěších naší výpravy. Šimon vyhrál cenu za nejlepšího hráče na první desce a málem jsme díky tomu jeli později, tedy předpokládaným spojem. Ještěže nám pan Ciprys slíbil, že Šimonovi diplom pošle. Jestliže jsme cestou do Břeclavi byli aktivní, tak cestou zpět jsme byli hyperaktivní. Martin nám začal krást věci jako straka. Kluci z horního gymplu mi prohledávali z pro mě nepochopitelného důvodu batoh. A na závěr někteří z nás si spletli turnaj s teroristickým útokem a Světlana poté co zjistila, že celou dobu fotím na program děti a zvířátka, začala kluky přirovnávat k různým organismům, raději nebudu jmenovat.

Výsledky a reportáž Davida Cipryse najdete na stránkách JmŠS.