Šachové Zaječice 2012

Když se před měsícem a půl domlouval tým, jenž pojede do Seče, někteří okamžitě odpovídali, že pojedou a jiní reptali. Ale jak se blížil odjezd, tak Mirek, který nejvíce protestoval, se nemohl dočkat a volal Vojtovi od pondělí několikrát denně.

Naše výprava se rok co rok rozrůstá, letos jsme jeli dvěma auty (pana Foučka a Vojtovým) a ještě Světlana s Dočmenem vlakem z Plzně. Nejzajímavější byla cesta s Vojtou. Odjezd ze Znojma byl o trošičku posunut, jelikož Vojta zapomněl GPS doma. Pak v Brně, kde jsem se k posádce přidala, jsme se chvíli hledali. Mezi Brnem a Jihlavou nás zastihl pořádný slejvák, ve kterém bylo skoro jen možné vidět obrysy aut. Skončil slejvák a dostlali jsme se do kolony, která se tvořila kvůli opravě dálnice. Další problém nastal asi deset kilometrů od Seče. Dojeli jsme na křižovatku uprostřed lesa a GPS hlásí, že jsme v cíli. Co teď? Mapu nemůžeme najít. Ještě že pozorné oči spolujezdců našly ceduli a do Junior centra jsme jeli jen po cedulích, teda ještě jsme špatně odbočili v Seči. I když to byla zábavná cesta, nejlepší byl Vojtův výraz, když nás GPS zradila, tak jsem se těšila, na to až vylezu z auta a trošku se projdu. Jelikož jsem byla na cestě už dlouhých pět hodin plných gumových medvídků, bonbonů a jiných sladkostí, kterýma mě krmila kamarádka na cestě ze školní exkurze v Bílých Karpatech.

Sotva jsem se stihla zotavit z cesty a už mě kluci lákali na Bang. Ale radši jsem se šla s Luckou projít k přehradě, kde mě Lucka učila jíst listy lípy, kopřivy a šťovíku a po tom co jsem prohlásila ,,Jé hele kytka. A ještě k tomu žlutá.“ i kytičky.

V sobotu ráno bylo nejhorší vstávání. Vyhrabat se z teploučkých spacáků stálo hodně přemáhání a práce. Ale nějak jsme se dostavili na první kolo, pár aktivnějších i na zahájení. Náš tým Šimon Fouček, Kuba Marek, Lucka Konvičková, Radek Nekvasil, Tom Březina a Mirek Palas začal zrovna neslavně (prohrál 6:0). Ale ničeho se nezalekli, Toma vystřídal Ondra Poláček, který v průběhu turnaje jednou hrál místo Radka a dvakrát místo Toma a Mirka, a hned jsme vyhráli 5:1.

V doprovodném turnaji dospěláků jsme měli dokonce tři hráče: Honzu Dočekala (Dočmena), Světlu Smrčkovou a mě – Lydku Hemalovou. První kolo pro mě a Světlu skončilo špatně, ale v druhém Světla vyhrála a já remizovala. No a Dočmen vyhrál obě. Po druhém kole následoval vytoužený oběd, pokud jste si teda pro něho vystáli nekonečnou frontu.

Po obědě následovala další čtyři kola. Ve třetím kole jsme byli asi hodně znavení obědem, jelikož jsem jen já a Ondra remizovali. Pod dozorem Vojty, který mezitím fotil, náš tým dvakrát prohrál a jednou vyhrál. Na konci dne měli dvě výhry a bohužel čtyři prohry.

Občas jsem zavítala i u týmu Vyšehradu.

Asi ve třetím kole jejich soupeř třikrát volal rozhodčího. Když potřetí přišel rozhodčí kvůli maličkosti, seřval všechny kolem. Po šestém kole měl Vyšehrad jednu výhru a dvě remízy. V dospělácích Dočmen měl 5 bodů, Světla 3 a já ostuda pouze 2.

Po večeři jsme již tradičně hráli fotbal Znojmo versus Vyšehrad. Nevím to jistě, ale myslím, že vyhrál Vyšehrad, ikdyž jsem jim rozptylovala brankáře a další hráče. Jirka Domlátil totiž motivoval kluky zakoupením zmrzliny. Když se jeden Vyšehraďák nechal obehrát Kubou, Jirka na něho zařval něco ve stylu: ,,Nestydíš se, nechat se obehrát holkou.“ Načež se Kuba urazil a odpověděl mu: ,,Já jsem kluk, vole.“

Fotbal se blížil ke konci a my potřebovali někam ,,uklidit“ Lucku a Dočmena, jelikož jsme chystali menší oslavu jejich narozenin a nechtěli jsme, aby nám v nepravý čas vlezli do chatky. Takže Lucku jsem si vzala na starost a šly jsme se projít. Večerní přehrada byla nádherná.

Lucka chtěla jít dál za hráz na zříceninu hradu Oheb, ale volala mi Světla, že Dočmena moc dlouho už neudrží. Lucka byla naštvaná, že nás Světla nutí jí zpět. Takže jsem musela slíbit, že na zříceninu půjdeme ráno před snídaní. Asi za 20 minut jsme došly ke srubu, kde jsme s Mirkem a Ondrou chvíli Lucce tvrdili, že je zamčeno a čekali jsme na Světlu s Dočmenem.

Po vstupu do místnosti byli oba překvapeni, dostali čepičky, bouchli dětský šampáňo a zazpívali jsem jim Happy birthday.

Zahráli jsme si aktivity. Hráli jsme ve třech týmech: po pokojích. Vyhráli oslavenci v týmu se mnou a Světlou. Naše obrázky (Vojta je sem co nejdříve snad dodá) byly unikátní a i pantomima byla skvělá. Nezapomenu na Vojtův bujón, Tomův inhalátor a pískovec, Radkův dusík, Šimonův parmazán, Světlinu nevěru nebo moje omrzliny, při kterých dokonce hádali, že házím ulomené prsty. Ondra, který nevěděl, co je dojička se kluky snažil opisem k tomu slovu dostat: ,,Stroj na výrobu mléka.“ Mirek: ,,Mlékárna.“ Jakmile někdo nakreslil čáru, Radek už hádal, že je to dálnice. Sice je oslava, ale jsme na turnaji, takže děti nejpozději o půlnoci spát.

V neděli ráno jsme v pět s Luckou a Vojtou vstali a vydali se okolo přehrady přes hráz na zříceninu. Vojta se přiznal, že se na procházku tak těšil, že nemohl usnout a já si zase stěžovala, že pět ráno není čas, kdy by měli vstávat slušní lidi. Ale jakmile jsme došli k přehradě, zjistila jsem, že se vstávání vyplatilo. Z přehrady vstoupala mlha.

Vzduch byl příjemný. Nikde nikdo, jen my na cestě a ptáci v oblacích. Před hrází je tunel, ve kterém se krásně ozývá: ,,Sežerem, sežerem, sežerem Tě Vojto.“ Po zdolání prudké pěšinky, jestli se to tak dá teda nazvat, jsme se ocitli pod zříceninou. Lucinka nás vedla k místu odkud je výhled na ostrov a pak jsme se pustili do prohledávání okolí. Narazili jsme na vězení pro Vojtu a nahradili místní loupežníky vlastním strašidlem.

Bohužel hodinky (mobily) říkaly 6:30 a my se museli vrátit, abychom stihli v sedm snídani a v osm sedmé kolo. Cestou nám kručelo v břiše a my Vojtu přesvědčili, aby ochutnal list kopřivy.

Na snídani byli už všichni naši. Posnídali jsme a s novým elánem se vrhli na soupeře. Teda oni se vrhli, mě to nějak nešlo. Uhrála jsem už jen remízu a pak jsem měla volno. Světla skončila 23. s 4,5 body a Dočmen první se sedmi body.

Na rozdíl ode mne se aspoň prckové snažili. Uhráli jednu výhru. A nechávali si rozebrat partie, které hráli a odnášeli si cenné poznatky a snažili se hrát líp. Jen je škoda, že v sobotu se tomu bránili, ale nedivím se jim, taky jsem nikdy nechtěla ukazovat svoje partie. Skončili jsme až padesátí a Vyšehrad, který měl slíbený od Jirky zmrzliny, když budou nad námi nebo nás porazí, až 53. Ale není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Ondra, Tom a Mirek mi slíbili, když už všichni odjeli a my čekali na Vojtu, že budou víc trénovat a pokud já budu příští rok stát vedle Dočmena při vyhlášení vítězů, že oni se taky dobře umístí.

Nakonec bych chtěla poděkovat panu Foučkovi, že s námi strávil celý víkend a odvezl nás do Seče i zpět. Podobné díky patří i Vojtovi a jeho autu. A největší děkuji patří organizátorům, už teď se těšíme na příští rok.

Výsledky naleznete zde:

Turnaj jednotlivců (účastníci: Dočmen, Světlana, Lydka)
MČR družstev starších žáků (účastníci: Šimon, Kuba, Lucka, Radek, Tom, Mirek, Ondra)

Štítky: 

Přidat komentář

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Each email address will be obfuscated in a human readable fashion or, if JavaScript is enabled, replaced with a spam resistent clickable link. Email addresses will get the default web form unless specified. If replacement text (a persons name) is required a webform is also required. Separate each part with the "|" pipe symbol. Replace spaces in names with "_".
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd> <br> <p>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

BBCode

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • You may use these tags: [pgn]
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Tato otázka je tu na rozeznání, zda jste člověk a nebo robot.
Vyplňte prázdné pole.